Nakonec stejně ten balvan odvalíš …

  ….když ale víš, který to doopravdy  je. 

 

“ Jsme poutníky na cestě životem. Vstupujeme do něj vybaveni různými fyzickými těly, psychickým nastavením a duchovními dary. Naše dětství nám tyto dary může pomoci rozvíjet nebo také ne. Něčí dary jsou výrazné, jiné zůstávají skryty. Smyslem našeho života je přivést do tohoto světa a projevit co nejvíce z toho, kdo jsme a kým jsme.
Naši rodiče a jiní lidé v našem okolí nám v dětství mohou pomáhat zjistit, kdo jsme nebo nám v tom bránit, protože jsou přesvědčeni, že vědí, co je pro nás nejlepší a čeho bychom měli dosáhnout, jak bychom se měli chovat a co bychom si měli myslet.
Někdy tyto představy lidí okolo sebe a cíle naplníme, jsme úspěšní v práci či řemesle nebo taky ne, žijeme v manželství nebo sami, máme děti nebo je mít nemůžeme. Praktikujeme duchovní cestu nebo nás tato oblast neláká. Potkáváme se se smrtí.
A jednou si třeba i uvědomíme, že to všechno jaksi není ono, že něco chybí. Že jsme ještě i někdo jiný. Že máme ve své bytosti dimenze, kterým dosud nerozumíme, nechápeme je, je tam „něco“, co nás přesahuje.
A vydáme se na cestu, která nám může přinést hluboké uspokojení nebo také hluboké zoufalství, když stojíme přede dveřmi, od kterých nemáme klíč. Ten klíč můžeme získat, jen nevíme jak.
Na této cestě objevování vás mohu chvíli doprovázet, pokud si dovolíme se skutečně potkat. Nenabízím léčení ani poradenství, jen doprovázení. Mohu být vaší průvodkyní na části vaší cesty, mohu s vámi prozkoumat, kdo ještě jste, kým se chcete stát, kam vás vaše cesta vede. Mohu vám pomoci odvalit kameny.
Každý máme svého vnitřního učitele a léčitele. Mým cílem je vám pomoci se s nimi spojit.
Vítejte ve světě vašich možností. Můžete si dovolit být celiství.“